Nový svetřík+porce štěstí=výhodné dvojbalení

22. prosince 2013 v 16:45 | Žaneta Voldánová |  Z roku 2013
Fejeton na téma Móda, nakupování a záliby, napsaný původně do soutěže, na kterou jsem se ale nakonec vykašlala, nejspíš z důvodu, že jsem nezodpovědný lenoch a nestihla jsem splnit všechny zadané úkoly. :) Ale fejeton se mi líbí a docela dost mě vystihuje, tak jsem si řekla, že by byla škoda jej nezveřejnit.


Nikdy jsem neměla ani trochu blízko k těm "temným" typům závislosti, jako je kouření, alkoholismus nebo chorobná fixace na nějakou osobu. A kdysi dávno to vypadalo, že se mi vyhne i posedlost módou. Byla jsem zcela obyčejné dítě, které nijak neřeší, jestli mu boty ladí s kabelkou, nespekuluje nad tím, zda je jeho oblečení zrovna "in", a výlohy míjí ze standardní vzdálenosti. Ale s nástupem puberty se ve mně probudila nefalšovaná nákupní maniačka - můžu říct "díkybohu", protože jsem velmi ráda, že je ten módní šílenec součástí mé stále se utvářející osobnosti.
Dnes nakupování rozhodně zaujímá slušivé místo na nejvyšších příčkách žebříčku mých oblíbených činností. Jako skoro každá holka v mém věku miluju ten pocit, když vstoupím do obchodu, který je mým osobním rájem, prošmejdím každičký jeho kout, nevynechám ani jeden stojan - samozřejmě, jakožto studentka s omezenými finančními prostředky, začnu u těch označených křiklavými cedulkami s nápisem VÝPRODEJ - a převážně vzdychám nad nádhernými věcmi, které stojí moc peněz/nejsou v mojí velikosti, neboť zákon schválnosti funguje víc než spolehlivě. Ovšem když se zadaří a já najdu něco, do čeho se na první pohled zamiluju, potom si ten božský objekt hodný málem spirituálního uctívání vezmu do kabinky s takovou opatrností, jako matka nese své prvorozené dítě, vyzkouším jej a on mi dokonale padne, a já mám dokonce u sebe dostatek peněz - to jsem pak na vrcholu blaha, což bohužel trochu ztratí na kouzlu v okamžiku, kdy se vrátím s taškou - přiznejme si to, někdy i s více taškami - a výrazy některých členů domácnosti ve mně vyvolávají provinilost, jelikož jsem zase utrácela za zbytečnosti.
Jenomže jako správná "shopaholička" si hned uvědomím, že tak senzační úlovek nemůže být považován za zbytečnost, a nadšení je rázem zpět. Ostatně, je mi teprve osmnáct. Na výčitky svědomí, zodpovědné utrácení a spoření na hypotéku budu mít ještě spoustu času. A dokud mi ty nákupy za vydělané peníze stojí, je všechno v pořádku, nemám pravdu? Upřímně jsem docela vděčná, že je tato otázka pouze řečnická, poněvadž by se mohl někdo ozvat a odpovědět mi, že nemám. A to by mě možná rozhodilo tak moc, že bych potřebovala terapii. Terapii nakupováním. Vlastně musím na její obhajobu prozradit, že svede hotové zázraky, a tak není na škodu si ji někdy dopřát. A když si zároveň s novým svetříkem pořídite obrovskou porci štěstí, je to vlastně výhodné dvojbalení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama